Za měsíc to bude přesně rok, co jsem se odhodlala něco se sebou udělat.

Objednala jsem si krabičkovou stravu do práce a zamyslela se nad tím, co a kdy a jak jím. Všechno bylo špatně :)

Totálně jsem se fyzicky i psychicky odrovnala - jak to vypadám, jak se cítím, co si o sobě myslím, jak se nemám ráda.. atd.

V únoru mi začala dlouhodobější nemocenská - čas myslet jenom na mě. Co si dám k snídani? kdy budu cvičit (doma s Jill), co na oběd, .atd.

Ledy se hnuly pomalu, ale jistě. Za měsíc cvičení jsem se cítila už mnohem lépe, pneumatika kolem pupíku se postupně vyfoukávala, do schodů jsem vyšla svižněji a bez zadýchání a hlavně (!) začínala jsem si uvědomovat, že se konečně začínám cítit jako člověk, za pár měsíců i žena :) a to byla hlavní výhra - proč to všechno dělám, kdo jsem a kým chci být.

A dnes, tím, že jsem nedržela žádné drastické diety, ale měla jsem výdrž, se cítím moc dobře.. i jako člověk, i jako žena. 

Moje tělo se z 37 let posunulo na 23, což odpovídá i mému pocitu uvnitř :) Váhově z 65 kg na 57,5 kg, svaly zůstaly stejné, což znamená, že jsem o pár kg tuků lehčí :) 

Jsem ráda, že jsem se na začátku kopala a motivovala při každé sebemenší změna návyků. Pomocí mi byly i tyto stránky, převažování u výžovové poradkyně a hlavně cvičení s Jill :)

Všem hodně zdaru!! Ať jsou z vás krásné ženy!!  (pokud to čtou i muži, tak krásní muži!) 

S.